Po tom, co jsme spolu s Carlem a Russellem přistáli uprostřed divočiny v Jižní Americe, bylo na čase se trochu porozhlédnout po okolí. Proto jsme se se světluškami vydali na průzkumnou výpravu do Holic. Cestu nám ale trochu komplikoval domeček, který létat pořád těsně nad naší hlavou. Naštěstí celá naše výprava zvládla prokličkovat všemi nástrahami divočiny, aniž by jim domeček spadl na zem.
Jakmile jsme však našly vhodné místo, kde v džungli složit hlavu, čekalo nás nemilé překvapení. Prales totiž obývali domorodci. A co víc, byli to lidožrouti. Jedinou možností, jak si zachránit život, bylo přinést náčelníkovi tři dary. Léčivý lektvar pro náčelníkovu opičku, dýmku cestovatele Emila Holuba a kůži z vzácného hada, po které budou lidé rozumět hlasu všech zvířat.
Hned, co v sobotu vysvitly první sluneční paprsky, začaly světlušky shánět první dar, tedy léčivý lektvar. Návod sice získali od domorodého šamana, ale byl psán řečí pro ně neznámou, místo názvů tak totiž byly jen chemické vzorce látek. Světlušky, ale měly štěstí, protože vedle tábora domorodců byly schované správné názvy surovin. Holky je musely najít a správně přiřadit ke vzorcům. Pak už mohly jít do obchodu, nakoupit všechny suroviny a podle receptu z nich umíchat lektvar. K radosti všech vedoucí nepřišla žádná světluška při bouřlivé reakci o žádnou končetinu.
Než mohly holky shánět další dary, poslali je domorodci nasekat dříví na oběd. Pro získání dýmky Emila Holuba čekala světlušky dlouhá cesta. Proto se nejdříve musely naučit něco o mapách, aby se v pořádku vrátily zpátky. Po obědě se konečně mohly vydat na cestu. Šly jsme přes hory přes doly, až jsme nakonec dorazily do daleké Afriky, kde Emil Holub dlouho působil. Na místě jsme kromě Emila našly i jeho muzeum se spoustou zajímavostí a exponátů z jeho cest a mohly jsem se hodně dozvědět o jeho životě. Svou přítomností nás poctil i sám Emil Holub, který nám s lítostí oznámil, že již nekouří a svou dýmku nechal doma u své ženy. Dal nám však mapu, jak se do České země dostat. A i přes obtížnou cestu opět přes hory a doly jsme se do Čech živi dostaly. V malebném domku nás čekala žena Emila Růženka, která nám dala trezor, ve kterém byla ukryta ona dýmka. Dovnitř se však holky dostaly jen s tajným kódem, který však pro jejich chytré hlavičky byl brnkačka.
Pro získání posledního daru, jsme musely poslat pro pomoc. Přijel k nám na návštěvu George, muž studující historii hadů, který měl to štěstí a vlastnil kůži z vzácného hada. Nebyla však zadarmo. Světlušky si ji musely vyhádat v hádankách. I když ne všechny hádanky uhádly vysloužily si kůži právě včas. Domorodci pro ně už chystaly vařící vodu, když jim všechny dary přinesly. Náčelník se s nimi spřátelil a všechno dobře dopadlo.
Po tomto dobrodružství jsme všichni opustily domorodou vesnici a vydaly se zpátky domů.
Za celé vedení doufáme, že si světlušky výpravu užily a budou se těšit i na ty následující
Na fotky z výpravy se mrkněte tady: https://photos.app.goo.gl/x3We5RtCyb5KMkKF9
Rolnička, Anninka, Sárinka, Justýnka a Jíťa❤️