Po tom, co jsme spolu s Car­lem a Rus­sellem přistáli uprostřed divočiny v Jižní Americe, bylo na čase se trochu porozh­léd­nout po okolí. Pro­to jsme se se světluška­mi vydali na průzkum­nou výpravu do Holic. Ces­tu nám ale trochu kom­p­liko­val domeček, který létat pořád těs­ně nad naší hlavou. Naštěstí celá naše výpra­va zvlád­la prokličko­vat vše­mi nás­tra­ha­mi divočiny, aniž by jim domeček spadl na zem.

Jak­mile jsme však naš­ly vhod­né mís­to, kde v džungli složit hlavu, čeka­lo nás nemilé přek­vapení. Prales totiž obý­vali domorod­ci. A co víc, byli to lidožrouti. Jedi­nou možnos­tí, jak si zachránit živ­ot, bylo přinést náčel­níkovi tři dary. Léčivý lek­t­var pro náčel­níkovu opičku, dýmku ces­to­vatele Emi­la Hol­u­ba a kůži z vzác­ného hada, po které budou lidé rozumět hla­su všech zvířat.

Hned, co v sobo­tu vysvit­ly první sluneční paprsky, začaly světlušky shánět první dar, tedy léčivý lek­t­var. Návod sice získali od domorodého šamana, ale byl psán řečí pro ně nezná­mou, mís­to názvů tak totiž byly jen chemické vzorce látek. Světlušky, ale měly štěstí, pro­tože vedle táb­o­ra domorod­ců byly schované správné názvy surovin. Holky je muse­ly najít a správně přiřa­dit ke vzor­cům. Pak už mohly jít do obchodu, nakoupit všech­ny suroviny a podle recep­tu z nich umíchat lek­t­var. K radosti všech vedoucí nepřišla žád­ná světluš­ka při bouřlivé reak­ci o žád­nou končet­inu.

Než mohly holky shánět další dary, poslali je domorod­ci nasekat dříví na oběd. Pro získání dýmky Emi­la Hol­u­ba čekala světlušky dlouhá ces­ta. Pro­to se nejdříve muse­ly naučit něco o mapách, aby se v pořád­ku vráti­ly zpátky. Po obědě se konečně mohly vydat na ces­tu. Šly jsme přes hory přes doly, až jsme nakonec dorazi­ly do daleké Afriky, kde Emil Hol­ub dlouho půso­bil. Na místě jsme kromě Emi­la naš­ly i jeho muzeum se spous­tou zají­mavostí a exponátů z jeho cest a mohly jsem se hod­ně dozvědět o jeho živ­otě. Svou pří­tom­nos­tí nás poc­til i sám Emil Hol­ub, který nám s lítostí oznámil, že již nek­ouří a svou dýmku nechal doma u své ženy. Dal nám však mapu, jak se do České země dostat. A i přes obtíž­nou ces­tu opět přes hory a doly jsme se do Čech živi dostaly. V maleb­ném domku nás čekala žena Emi­la Růžen­ka, která nám dala tre­zor, ve kterém byla ukry­ta ona dým­ka. Dovnitř se však holky dostaly jen s tajným kódem, který však pro jejich chytré hlav­ičky byl brnkač­ka.

Pro získání posled­ního daru, jsme muse­ly poslat pro pomoc. Při­jel k nám na návštěvu George, muž studu­jící his­torii hadů, který měl to štěstí a vlast­nil kůži z vzác­ného hada. Neby­la však zadar­mo. Světlušky si ji muse­ly vyhá­dat v hádankách. I když ne všech­ny hádanky uhád­ly vys­louži­ly si kůži právě včas. Domorod­ci pro ně už chys­taly vařící vodu, když jim všech­ny dary při­nes­ly. Náčel­ník se s nimi spřátelil a všech­no dobře dopad­lo.

Po tom­to dobro­družství jsme všich­ni opusti­ly domorodou ves­ni­ci a vydaly se zpátky domů.

Za celé vedení doufáme, že si světlušky výpravu uži­ly a budou se těšit i na ty násle­du­jící

Na fotky z výpravy se mrkněte tady: https://photos.app.goo.gl/x3We5RtCyb5KMkKF9

Rol­nič­ka, Annin­ka, Sárin­ka, Justýn­ka a Jíťa❤️