V pátek 23. 3. jsme se nesešli na schůzku v klubovně, ale sraz byl v Choc­ni na nádraží, aby­chom mohli vyraz­it na záchran­nou výpravu. A koho budeme zachraňo­vat? No přece krále Midase!

Seš­lo se nás deset malých světlušek a Ron­ja s Kočičk­ou. Jen tak tak jsme se vec­pali do plného vlaku, našli jsme naše vol­ná místeč­ka a vlak už pádil směrem k Olo­mouci. Ces­tu jsme si krátili hádanka­mi a křížovk­ou z drážního časopisu (ale moc jsme toho nevěděli, byla nějaká těžká). Asi půl­hodi­nové spoždění, které jsme po ces­tě nabrali, nám naštěstí nez­abráni­lo v další ces­tě po Olo­mouci míst­ní­mi tram­va­je­mi, které se nám moc líbi­ly. Podle mapy jsme našli klubovnu, ve které nás už vítal vedoucí Karvin­ské Tro­jky. Všech­no nám ukázal a klubovnu nám potom přenechal na celý vík­end. A my už jsme se těšili na večeři. Mňam, mňam, mňam.

Po večeři jsme si vysvětlili dlouhodobý úkol, kterým bylo šetření a vydělávání penízků, které budou potom potře­ba na další hru. Hned jsme to vyzk­oušeli v nové sázkové kanceláři. Potom jsme se oblék­li a šli jsme do blízkého parku najít dopis od krále Midase, který byl na kon­ci zlatých stop. Všech­ni jsme dopis statečně našli a rozhodli jsme se králi Midaso­vi oprav­du pomo­ci. Už bylo ale hod­ně hodin, a pro­to jsme si už jen vyčis­tili zoubky, zazpí­vali večerku a skočili do spacáků.

V sobo­tu ráno jsme se probudili docela brzy, a pro­to jsme měli dost času se přichy­s­tat na výlet do Pevnos­ti krále Midase a vydat­ně se nas­ní­dat čer­stvým chlebem se sýrem a šunk­ou. Tram­va­jí jsme dojeli na zastávku Envelopa, kde jsme vys­toupili a došli až k Pevnos­ti. Tam už na nás čeka­lo spous­tu zají­mavých věcí. Začali jsme v horním tmavém patře, kde bylo všech­no o svě­tle a ves­míru. Zhlédli jsme také na krátký film o ves­míru, který jsme sle­dovali z velkých polštářů, na kterých jsme mohli ležet. To se nám moc líbi­lo. Došli jsme také do patra, kde bylo spous­tu hlavolamů a napřík­lad mod­e­ly lid­ského oka a mozku, do kterých se dalo dokonce vejít jak byly veliké. Speciál­ním přek­vapením byla vík­endová výs­ta­va živých plazů a obo­jživel­níků, které jsme si mohli pocho­vat a pohla­dit. Velký úspěch sklidi­la albín­ská užov­ka, která se ráda ovi­no­vala oko­lo ruk­ou. V nejspod­nějším patře Pevnos­ti jsme si vyzk­oušeli krás­né gen­erálovské uni­formy a také tře­ba jak se ovládá kat­a­pult.

Pobyt v Pevnos­ti nás ale docela unav­il, a pro­to jsme se vydali zpátky do klubovny. Tam nám náš kuchař Homin, který za námi dorazil v pátek pozdě večer, uvařil moc dobré rizo­to a po něm jsme si užili chvilku poobě­dového klidu. Aby­chom ale stih­li ještě pomo­ci králi Midaso­vi, nemohli jsme zahálet dlouho. Než jsme vyrazili zase do parku na záchran­nou akci, vyro­bili jsme si s Kočičk­ou ještě oslí ouš­ka, aby v tom král nebyl sám.
Celý den jsme si poc­tivě vydělá­vali penízky, které jsme si vza­li teď s sebou do parku, kde nám Ron­ja vysvětlila, jak můžeme zachránit toho Midase. Naším úkolem bylo ve skupinkách nakoupit potraviny a uvařit králi Midaso­vi jed­no z jídel z kuchařky, kter­ou jsme dostali. Nakonec jsme se všech­ny tři skupinky rozhodli, že mu uděláme ovoc­ný salát. Neby­lo lehké nakoupit tolik ovoce, a pro­to jsme si ještě museli vydělat nějaké peníze během hry. Ale to už za námi při­jela i Jíťa, která nám pomohla. Nakonec se nám to ale všem poved­lo a krále Midase jsme tak zachránili z jeho zak­letí.

Večer jsme si s Ron­jou do deníku nalepili zbylé peníze a řek­li jsme si, co nebo kdo na nich je, aby­chom to příště uměli dokonale rozpoz­nat. A aby­chom na závěr dne oslav­ili náš úspěch, uspořá­dali jsme s Jíťou a s bohy Dionýsem, Panem a Apol­lónem večerní pěvecké soutěžení.
V neděli ráno jsme spali dlouho, pro­tože jsme byli ze sobo­ty unavení a také pro­tože se v noci měnil čas. Když jsme se vyk­lubali z našich spacáků, vydali jsme se ještě na prohlíd­ku starobylého cen­tra měs­ta Olo­mouc. Prohlédli jsme si krás­ný orloj na rad­ni­ci, také morový sloup na hlavním náměstí a kos­tel sv. Mořice na náměstíčku vedle. Došli jsme až do parku k hrad­bám, kde jsme pozorovali strakapou­da. Na kon­ci procházky jsme posled­ní síly věno­vali houpačkám na hřišti. Potom už nám zbý­val pouze oběd, balení, ces­ta na nádraží a hurá domů.

Zlatá výpra­va do Olo­mouce se nám tedy nakonec parád­ně vydaři­la. Krále Midase jsme zachránili a ještě jsme u toho i něco zají­mavého viděli a užili si legraci. Všech­no jsme zdoku­men­to­vali, a pro­to si to můžete prohléd­nout i vy na fotkách v naší foto­ga­lerii zde. 🙂