V řecké kra­jině nazý­vané Thrákie žil před dávný­mi lety slavný pěvec Orfeus. Hrá­val na lyru a dovedl k tomu tak krás­ně zpí­vat, že jeho zpěvu nikdo neodolal. I ptá­ci uml­ka­li a naslouchali jeho pís­ním a zvířa­ta opouštěla les a táh­la za ním. Vlk běžel vedle berán­ka, liš­ka se zajícem, a nikdo niko­mu neublížil. I hadi vyléza­li z děr a naslouchali a kamení uhýba­lo zpí­va­jící­mu Orfeovi z ces­ty. Řeky se jeho zpěvem zas­tavo­valy a ryby se vynořo­valy nad hlad­inu, aby, lépe slyše­ly jeho píseň. Lidé mu naslouchali, smáli se i plakali, podle toho, jaký byl jeho zpěv. Zapomí­nali na své starosti a musili jed­nat tak, jak tomu chtěla jeho píseň. Na mís­ta a na hostiny, kde Orfeus zpí­val, přicházeli i bohové. Ses­tupo­vali po Mléčné dráze na zem za jeho hlasem.

… Takový byl slavný Orfeus, za jehož příběhem jsme se vydaly během pře­spá­vací akce v naší klubovně. Aby­chom se ale mohly vyprav­it do starověkkého Řec­ka, muse­ly jsme si nejprve vyro­bit a vyz­do­bit šat typ­ický pro tehde­jší oby­vatele. Světlušky se vel­mi snaži­ly a vymýšle­ly krás­né nové vzo­ry na spod­ní lem bílého plát­na, které jsme použi­ly.

Potom jsme se ale dovědě­ly, že Orfeo­va milo­vaná žena byla uštknutá hadem a dosta­la se do podsvětí k bohu Hádovi. Ste­jně jako Orfeus jsme se vydaly Eury­diku zachránit. Muse­ly jsme obe­jít tro­jhlavého psa Ker­bera, který hlídá vchod do podsvětí, potom jsme si každá vys­louži­la jeden penízek a vydaly jsme se k řece Styx, kde jsme čekaly na převozní­ka Chárona. Převozník za úplatu všech­ny statečné světlušky převe­zl na druhou stranu řeky, kde jsme chtě­ly hle­dat Eury­diku.

Setkaly jsme se však s vlád­cem podsvětí, který nám dal těžký úkol. S Orfeem jsme si s ním však hravě poradi­ly. Potom Hádes slí­bil Orfeovi, že mu Eury­diku vrátí, pokud ji vyvede z podsvětí, aniž by se na ni po ces­tě otočil. Celou ces­tu zpět do klubovny jsme se tedy velice snaži­ly neotočit se, ale zároveň nám to ztěžo­valy Hádovy úkoly, které jsme muse­ly plnit. Jen něko­li­ka Orfeům se podaři­lo neotočit se ani jed­nou během celé ces­ty. Ale stačil by jed­iný Orfeus, který by to dokázal, aby­chom Eury­diku zachráni­ly. A to se nám poved­lo!

Po tajem­né výpravě do pod­stvětí jsme se už převlík­ly do pyžam a připrav­i­ly jsme si měkká místeč­ka na spaní. Orfeus nás naučil novou píseň, ale také si s námi zopako­val mno­ho známých a oblíbených kousků. Zpí­valy jsme a tan­co­v­aly jsme, že jsme si ani nevšim­ly, že se Orfeus ztratil.

Odešel zpí­vat do lesa, kde ho ale zbi­la skupina zdi­vočelých žen, které se vrace­ly z hostiny. Orfeus se jen tak tak dostal zpět za námi, ale celý potlučený. Muse­ly jsme mu hned pomo­ci. Naštěstí jsme první pomoc tréno­valy na min­ulých schůzkách.

Orfeovi se uděla­lo lépe a my jsme se už mohly zabořit do svých spacáků. Dobrou noc nám dala Lucin­ka s kouzel­nou lucernou a všech­ny světlušky z paloučku.

Ráno jsme se po sní­dani pusti­ly do vyrábění malých papírových světlušek, který­mi bychom si rády vyz­do­bi­ly náš palouček (tak říkáme zad­ní malé míst­nos­ti za velk­ou klubov­nou, kde máme zelený koberec). Světlušky vymýšle­ly různé šatičky, kreslily obliče­je a vyrábě­ly kříd­la. Celé jsme to ještě nestih­ly dodělat, ale i tak už se začaly rýso­vat krás­né postavičky.

Celou pověst o Orfeovi si můžete přečíst zde.

Pár fotografií z celého pře­spání si můžete prohléd­nout v naší foto­ga­lerii zde.