V řecké krajině nazývané Thrákie žil před dávnými lety slavný pěvec Orfeus. Hrával na lyru a dovedl k tomu tak krásně zpívat, že jeho zpěvu nikdo neodolal. I ptáci umlkali a naslouchali jeho písním a zvířata opouštěla les a táhla za ním. Vlk běžel vedle beránka, liška se zajícem, a nikdo nikomu neublížil. I hadi vylézali z děr a naslouchali a kamení uhýbalo zpívajícímu Orfeovi z cesty. Řeky se jeho zpěvem zastavovaly a ryby se vynořovaly nad hladinu, aby, lépe slyšely jeho píseň. Lidé mu naslouchali, smáli se i plakali, podle toho, jaký byl jeho zpěv. Zapomínali na své starosti a musili jednat tak, jak tomu chtěla jeho píseň. Na místa a na hostiny, kde Orfeus zpíval, přicházeli i bohové. Sestupovali po Mléčné dráze na zem za jeho hlasem.
… Takový byl slavný Orfeus, za jehož příběhem jsme se vydaly během přespávací akce v naší klubovně. Abychom se ale mohly vypravit do starověkkého Řecka, musely jsme si nejprve vyrobit a vyzdobit šat typický pro tehdejší obyvatele. Světlušky se velmi snažily a vymýšlely krásné nové vzory na spodní lem bílého plátna, které jsme použily.
Potom jsme se ale dověděly, že Orfeova milovaná žena byla uštknutá hadem a dostala se do podsvětí k bohu Hádovi. Stejně jako Orfeus jsme se vydaly Eurydiku zachránit. Musely jsme obejít trojhlavého psa Kerbera, který hlídá vchod do podsvětí, potom jsme si každá vysloužila jeden penízek a vydaly jsme se k řece Styx, kde jsme čekaly na převozníka Chárona. Převozník za úplatu všechny statečné světlušky převezl na druhou stranu řeky, kde jsme chtěly hledat Eurydiku.
Setkaly jsme se však s vládcem podsvětí, který nám dal těžký úkol. S Orfeem jsme si s ním však hravě poradily. Potom Hádes slíbil Orfeovi, že mu Eurydiku vrátí, pokud ji vyvede z podsvětí, aniž by se na ni po cestě otočil. Celou cestu zpět do klubovny jsme se tedy velice snažily neotočit se, ale zároveň nám to ztěžovaly Hádovy úkoly, které jsme musely plnit. Jen několika Orfeům se podařilo neotočit se ani jednou během celé cesty. Ale stačil by jediný Orfeus, který by to dokázal, abychom Eurydiku zachránily. A to se nám povedlo!
Po tajemné výpravě do podstvětí jsme se už převlíkly do pyžam a připravily jsme si měkká místečka na spaní. Orfeus nás naučil novou píseň, ale také si s námi zopakoval mnoho známých a oblíbených kousků. Zpívaly jsme a tancovaly jsme, že jsme si ani nevšimly, že se Orfeus ztratil.
Odešel zpívat do lesa, kde ho ale zbila skupina zdivočelých žen, které se vracely z hostiny. Orfeus se jen tak tak dostal zpět za námi, ale celý potlučený. Musely jsme mu hned pomoci. Naštěstí jsme první pomoc trénovaly na minulých schůzkách.
Orfeovi se udělalo lépe a my jsme se už mohly zabořit do svých spacáků. Dobrou noc nám dala Lucinka s kouzelnou lucernou a všechny světlušky z paloučku.
Ráno jsme se po snídani pustily do vyrábění malých papírových světlušek, kterými bychom si rády vyzdobily náš palouček (tak říkáme zadní malé místnosti za velkou klubovnou, kde máme zelený koberec). Světlušky vymýšlely různé šatičky, kreslily obličeje a vyráběly křídla. Celé jsme to ještě nestihly dodělat, ale i tak už se začaly rýsovat krásné postavičky.
Celou pověst o Orfeovi si můžete přečíst zde.
Pár fotografií z celého přespání si můžete prohlédnout v naší fotogalerii zde.