V pátek 12.10. 2018 jsme se světluška­mi vyrazili na první letošní výpravu. Sluníčko nám svíti­lo už ces­tou na nádraží, kde jsme se sešli před půl čtvr­tou hodi­nou. Nas­edli jsme do osobáčku a už jsme uháněli směrem na Par­du­bice a dál. Ve vlaku světlušky zpí­vali a hráli Městěčko Paler­mo, ale museli to přerušit, když jsme v Par­du­bicích vybíhali schody, aby nám neu­jel další spoj.

Z Chrudi­mi jsme kodr­cavým auto­busem přes ves­ničky konečně dojeli do cílové stan­ice - Žum­berk. Tam jsme měli pron­a­ja­tou zák­lad­nu od par­du­bick­ých skautů. Po dlouhé ces­tě jsme si hned rozbalili večeři a dobře jsme se najedli. Potom jsme si rozdělili mís­to v pod­kroví, kde jsme spali, a připrav­ili jsme si spacákové pelíšky na večer. A pak to zač­lo.

Přišli mezi nás pro­fe­soři Plíša­man, Véna­man, Jin­gle­man a Číča­man, kteří působí v radě Alokayské akademie, a přiví­tali nás na Alokaye - ostro­vě, kde se vysky­tu­je Alokayská akademie. Potom proběh­la slavnos­t­ní ima­triku­lace nových stu­den­tů, které si pro­fe­soři poz­vali. Se zápisovým lis­tem do akademie dostal každý nový žák také své superhrdinské jméno, byli mezi nimi napřík­lad Téra­man, Bet­y­man, Alík­man, Jes­si­man, atd… Stu­den­tům bylo vysvětleno, jak na Alokayské akademii probíhá výu­ka a další podrob­nos­ti. Každý stu­dent potom měl také příleži­tost zjis­tit, jaká je jeho super­schop­nost, kter­ou bude na akademii stu­dovat. Odhalení super­schop­nos­t­ní proběh­lo venku za svi­tu měsíce u pro­fe­so­ra Véna­mana. Potom násle­dova­lo před­stavení schop­nos­tí nových stu­den­tů a slavnos­t­ní večer se tak zají­mavě zakončil.

Sobot­ní ráno jsme zahájili rozcvičk­ou a dobrou sní­daní. Potom bylo potře­ba nas­bírat dře­vo na zátop do kamen a na večerní výpravák (=táborák na výpravě, jak vymysle­ly světlušky). Světlušky to zvlád­ly ale pěkně rych­le, takže nám potom zby­lo spous­tu času na další pro­gram.

Tím byla schůz­ka připravená skautka­mi Simčou a Sárou, které teď právě absolvu­jí rád­cov­ský kurz. V rám­ci kurzu se učí, jak připravo­vat dobrý a vyvážený pro­gram na schůzky. Výsledek své práce potom vyzk­ouše­ly právě s naši­mi světluška­mi. Zopako­valy si s nimi, jak vypadá skaut­ský kroj a zahrá­ly si něko­lik zají­mavých her. Holkám moc děku­jeme, že se našim světluškám tak pěkně věno­valy! 🙂

Před obě­dem jsme se ještě vráti­ly do lav­ic Alokayské akademie. Každý superhrdi­na musí být nepoznán svým okolím, pro­to si naši stu­den­ti začali s Rol­ničk­ou vyrábět své superhrdinské masky, které po zbytek výpravy už rozhod­ně nechtěli sun­dat!

Po dobrém obědě a po poled­ním klidu jsme se rozdělili na dvě skupinky a vydali jsme se na dobro­druž­nou ces­tu po šip­kách, které nám zanechali pro­fe­soři Véna­man a Jin­gle­man. Šli jsme nád­h­ernou okol­ní kra­ji­nou a lesy, slunce nás hladi­lo svý­mi paprsky a podz­im voněl ve vzduchu. Něk­teré úseky ces­ty byly pěkně zapekl­ité, ale nakonec oba týmy dorazi­ly bezpečně do cíle. Společně jsme se potom vydali na druhou stranu, do ves­nice, zdolat míst­ní zřícen­inu hradu Žum­berk. Na kop­ci se nám ukázal krás­ný výh­led ze starých hradeb­ních zdí, které jsme vše­možně prozk­oumá­vali.

Večer jsme zakončili slíbeným výpravákem a opečený­mi buř­ty. Vůni z dálky ucítil i mlsný kocourek, který se za námi přišel podí­vat. V pod­kroví chaty jsem si potom přečetli něko­lik příběhů na dobrou noc a šli jsme brzy spát, pro­tože zítra nás čeká náročná ces­ta.

V neděli jsme vstá­vali brzo. Po sní­dani jsme rych­le sbalili naše věci a uklidili jsme celou zák­lad­nu. Kolem deváté hodiny jsme už vyráželi na pěší tůru směr Zaječice. Světlušky měly kros­ny pěkně naložené, ale po ces­tě si zpí­valy nejrůznější pís­ničky, a tak si bato­hů na zádech ani nevší­maly. Něko­likrát jsme zas­tavili na mal­ou pauz­ičku, aby­chom si trochu odpočin­uli. Ces­ta nakonec uběh­la vel­mi rych­le a k naše­mu přek­vapení jsme k vlakové zastávce dorazili s docela velkým před­sti­hem. Ale­spoň jsme čas mohli využít k dobré svačině a něko­li­ka hrám. Samozře­jmě nes­mě­ly chy­bět dosti­hy, pro­tože dnes se právě v Par­du­bicích běžela Velká Par­du­bická, kter­ou jsme potom měli tu čest sle­dovat i z okýn­ka vlaku. Do Choc­ně jsme dorazili s malý spožděním, pěkně unavení, ale plní zážitků ze slun­né výpravy do Žum­ber­ka a Alokayské akademie. 🙂

FOTOGRAFIE z výpravy najdete ve foto­ga­lerii ZDE.